Finanční řízení versus finanční myšlení

Pro obchodníky musel být středověk tím nejlepším obdobím - stačilo přivézt zboží ve správnou dobu do města a jeho obyvatelé bez výhrad nakupovali předměty jinak nedostupné, za podmínek výhodných pro toho, kdo prodával. Jinou možnost totiž neměli. "Ber nebo neber, příští šanci dostaneš, až tudy pojedeme zase za rok..."

O pár století později se prodejci začali shromažďovat na městském tržišti, vzrostla konkurence, tedy i možnost volby pro kupujícího a také pravděpodobnost toho, že podmínky obchodu, kterých má dodavatel šanci dosáhnout, výhodné nebudou. V sousedním městě tomu však mohlo být, bohudík, stále ještě úplně jinak. A dnes? Internetové vyhledávače nebo elektronické aukce vnímáme jako pokrok, ale zároveň jde o nástroj extrémního nátlaku. "Ber nebo neber" teď platí na druhou stranu: "Přizpůsob své požadavky pod úroveň toho, co chtějí ostatní, jinak nemáme problém (my zákazníci) u nich nakoupit." Kvůli globalizaci a globální konkurenci je navíc téměř jisté, že to - obrazně řečeno - v sousedním městě dopadne úplně stejně.

Cesta po proudu času je tedy cestou stále většího tlaku na dodavatele, který je zároveň stále více nucen akceptovat představu zákazníka nejen o ceně, ale také o tom, jak má samotná obchodní zakázka proběhnout. Pokud si Henry Ford ještě před nějakými sto lety dovolil užívat svůj hojně citovaný bonmot "Náš zákazník může chtít své auto v jakékoliv barvě, ale musí to být barva černá...", dnešní výrobci se spíš předbíhají v tom, jak lépe vyhovět bizarním představám nakupujících. Dynamika takového vývoje, který vede ke stále pestřejší škále nabídky produktů, podmínek jejich dodání a také k vystupňovaným požadavkům na další více či méně související aktivity dodavatelů (doprovodné služby, ucelený systém, řešení na míru), už možná překonává naše očekávání. Paradoxně nejen většina ekonomických učebnic, které se vám mohou dostat do rukou, ale rovněž většina podnikových informačních systémů vychází ještě stále z "fordovské" představy, kdy může výrobce prosadit jediný, a to vlastní koncept průběhu obchodní zakázky. V takovém světě se ovšem podnikalo mnohem snáze. Zisk byl pouze otázkou sjednané ceny a náklady vycházely jen z technické specifikace produktu (nikoliv dalších individuálních požadavků zákazníků nebo jejich netypického chování), prodejní režie se mohly rozdělovat každému stejným dílem (protože zákazníkům bylo stejným způsobem dodáváno). Zásadní hospodářská rozhodnutí (prodat/neprodat, zajistit/nezajistit apod.) mohla být učiněna předem, v kanceláři finančního manažera, a ekonomické vzdělání nebylo třeba nikomu jinému než podnikovým ekonomům.

Poslední myšlenku si dovolím ještě trochu rozvést. Právě široká škála možností pro zákazníka (kterou na straně druhé využíváme jako zákazníci svých dodavatelů) a zároveň rychlost, s jakou se mohou konkrétní okolnosti měnit, vyžadují, aby se hospodářská rozhodnutí posunula "dovnitř procesů". Rozhodující osobou je obchodník, technik, obecně kdokoliv, kdo v těchto procesech hraje manažerskou úlohu. Ovlivňovat ekonomické chování na dálku je podobně neefektivní jako našeptávat pilotům F1 z řídicí věže do sluchátek pokyny k otáčení volantu. Vykonavatel sám tak musí rozumět řadě věcí, které by jinak bylo možné - snad i lépe a kvalifikovaněji - vyřešit jinde.

Pokud se v dialogu mění jedna z rolí, budou změny nutné nejspíš na obou stranách. Mám na mysli roli finančních manažerů nebo finančních ředitelů, tedy osob na pozicích, které jsou často vysněným cílem čerstvých absolventů vysokých škol ekonomického zaměření. Nepochybuji, že jejich příprava na pozdější povolání byla důkladná a komplexní; jako osoba komunikující s oběma stranami si ovšem dovoluji vyslovit otázku, která se přímo nabízí: je to příprava na roli stávající, nebo tu novou, přicházející? Konkurenceschopnost firem v době průmyslové revoluce 4.0 nestojí na "centrálním mozku firmy", kterým byl po dlouhá léta finanční ředitel, ale na ekonomickém uvažování a efektivní komunikaci celého manažerského týmu. Potřeba vzdělávat manažery "neekonomy" v oblasti ekonomických znalostí souvisí s tím, co již bylo řečeno: ať už změnu zaregistrujete, či nikoliv, trh si ji vyžádá. Podstatně méně, jak se zdá, je vědomí nutné změny rozšířeno mezi ekonomy - bohužel. Také oni musí přece ujít svůj kus cesty, začít podstatně více a také srozumitelněji komunikovat a především u svých kolegů "s volantem v rukou" (kteří možná nevědí všechno o procesech uvnitř spalovacího motoru) rozvíjet samostatné ekonomické myšlení. To není cesta ke ztrátě autority, to není cesta k chaosu v rozhodování - i když obojím se, nebude-li zvládnuta, může také stát. Přes všechna možná úskalí je to především jediná možnost, jak v rámci podniku neztratit šanci na rychlou a pružnou reakci na požadavky trhu, životně důležitou pro těch 99,999 % firem, které nemají schopnost diktovat trhu své podmínky (každý by chtěl být Apple, ale Apple nemůže být jako každý).

Co tedy poradit těm, kteří mají šanci "poprvé vstoupit do řeky", a nejsou tedy zatíženi žádnými špatnými "plaveckými" návyky?

Pokuste se sami sebe přesvědčit, že svoji autoritu nemůžete zakládat na výlučných znalostech, i když ve srovnání se svými spolupracovníky si budete často připadat jako mimořádně obdaření. Teprve předaná znalost a ještě lépe předaná nebo vybudovaná schopnost je tím, co pohne vaší firmou dopředu a vám možná přinese respekt. Z tohoto důvodu se snažte komunikovat co nejsrozumitelněji.

Uvědomte si, že žádný centrální mozek firmy neexistuje. Podobně jako v případě decentralizovaného prostředí internetu jsou užitečné takové informace a takové schopnosti, které jsou v případě potřeby "někde poblíž". Vytvořte všude tam, kde to bude možné, snadno využitelný přístup k systému ucelených ekonomických informací, doprovázený základními pravidly (co je dobré a co nikoliv). Nezapomeňte na jednoduché návody, jak s informacemi správně nakládat a jak zabránit jejich dezinterpretaci. Zbytek je v hlavách vašich kolegů - snažte se je přesvědčit, aby byli na samostatná rozhodnutí co nejlépe připraveni. Podpořte jakoukoliv jejich ochotu ekonomicky se vzdělávat. A samozřejmě musíte také důsledky jejich rozhodování co nejrychleji vyhodnocovat.

Buďte tím, kdo vytváří systém, rozvíjí, inspiruje, upozorňuje, ale závazně rozhoduje jen v nezbytně nutných případech. Finanční řízení je nepochybně potřebné. Bez finančního (a také hospodářského) myšlení všech manažerů by však brzy nemuselo být co řídit.

(publikováno v příloze Hospodářských novin "Kariéra a vzdělávání", 27.1.2016, upraveno pro blog)