Na rybách

Poznámka autora: Následující článek navazuje na příspěvek Zapomenuté riziko z 29.9.2014.

 

Chcete ulovit štiku? Cestovní kancelář „NA RYBY“ organizuje pro malé skupinky rybářů jednodenní  výlety do štičích vod. Zaplatíte tři tisíce (v ceně máte také bezplatnou přítomnost dalších dvou nelovících, pokud o ni budete stát) a Ladislav, majitel a jediný zaměstnanec cestovky, vás naloží do zánovního Range Roveru,  aby vás odvezl na  utajené místo v podhůří Šumavy. Tím, že štiku do pár hodin ulovíte, je si Ladislav naprosto jist: dokonce vám garantuje, že v případě neúspěchu (který podle něj může být zaviněn jen naprostým rybářským neumětelstvím) vám celé tři tisícovky vyplatí zpět, nenechá si ani na benzín.

 

Tady je pointa našeho příběhu. Ladislav přebírá vaše riziko. Tím ovšem  toto riziko přijal do svého business case. Investice v podobě Range Roveru ho stála tři sta tisíc, čistý příjem z jedné obchodní zakázky dělá přesně jeden tisíc - což je tržba po odečtení OPEXu: provozních výdajů na auto (včetně benzínu, ale bez odpisů, které nejsou výdaji), správního poplatku místnímu rybářskému spolku, výdajů za Ladislavovo angažmá a nad rámec OPEX také částky, kterou bude nutno odvést na daních.   Nediskontovaná doba návratnosti (PP)  při rovné stovce výletů ročně trvá tři roky, což dělá projekt zajímavým, protože ojetý Rover vydrží Ladislavovi určitě alespoň dvakrát tak dlouho.  Platí ovšem za jednoho předpokladu: totiž že ve stovce zájemců nebude žádný neumětel, což, po pravdě, Ladislav nepředpokládal ani na samotném začátku svého plánování.

 

Pokud je mezi stovkou zákazníků v průměru pět takových, co neuloví ani plastovou kačenku doma ve vaně, pak v ročním součtu přichází Ladislav nejen o pětkrát tisíc čistého příjmu, ale z celkové hromady peněz musí odebrat také pětkrát dva tisíce, protože tolik činí provozní výdaje pro jeden výlet, jak si je sám spočítal – a ty bude muset nyní zaplatit sám. Sám, tedy z čistého příjmu ostatních, úspěšných akcí. S jedinou výjimkou: nemusí platit daň z příjmu, tedy ca. 20% z ceny nezaplaceného výletu.  Drobnou odchylku, která navíc propočty uměle nevylepšuje (naopak, jde o zatajený pozitivní efekt), si dovolíme pro dnešek opominout. Čistý příjem za rok nyní tedy poklesl z původních 100 000 (= 100 x (3 000 – 2 000)) na přibližně 85 000 (= 100 000 – 5 x 1 000 – 5 x 2 000),  o nějakých 15 000.

Co má Ladislav udělat, aby zachoval původně propočtenou PP?    Maličkost:   od devadesáti pěti zručných rybářů  ze stejné stovky získat  celkem      o 15 000 více,    tedy chtít za zájezd     3 158 (= 3 000 + 15 000 / 95). Všimněte si: Zdraží samozřejmě všem, ale od špatných stejně nevybere nic. Činí-li předpokládané ztráty v důsledku selhání 15% očekávaného čistého příjmu, požadavek na zvýšení čistého příjmu z jednoho zájezdu je zhruba stejných 15%. Přesně 15,8% = (1 158 - 1000) / 1000). Rozdíl 15% = 15/100 a 15,8% = 15/95 je opravdu v podstatě zanedbatelný, a přibližná rovnost bude platit, jestliže ovšem dramaticky nepoklesne výskyt úspěšných rybářů (nyní 95 na 100).

 

Podobné pravidlo platí nejen pro PP, ale také pro IRR. Jak změníme své požadavky na IRR, budeme-li bohatší o informaci, že dopady nahodilých selhání pravděpodobně dosáhnou výše 5% (=15 0000 / 300 000) počáteční hodnoty investice ročně - a přitom chceme zachovat původně plánovanou výhodnost? Celkem logicky můžeme očekávat, že to bude +5% v IRR, má-li zvýšení výnosů z tržeb pokrýt každý rok předpokládanou „průměrnou“ ztrátu v čistých příjmech.  Maximální roční čistý příjem musíme totiž s ohledem na budoucí ztráty zvednout právě o patnáct tisíc, tedy o 5% z 300 000, na celkem 115 000 ročně. Účetně může jít o vytvoření rezervy z dodatečných výnosů.

Pokud se rozhodnete nevěřit napsanému, doporučuji vyzkoušet funkci „MÍRA.VÝNOSNOSTI“ v MS Excel  (příběh jsme nyní natáhli s ohledem na životnost Range Roveru na celkem 6 let):
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

=MÍRA.VÝNOSNOSTI(-300000;100000;100000;100000;100000;100000;100000) vychází 24,29%,
=MÍRA.VÝNOSNOSTI(-300000;115000;115000;115000;115000;115000;115000) vychází 30,61%.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- 

Druhý řádek představuje situaci, která samozřejmě nenastane, ale bude-li platit očekávaná míra výskytu nešikovných rybářů, dojde při skutečné realizaci k posunu do čísel o řádek výše (platí přibližně,  pracujeme s průměry),  tedy i k  IRR,  kterou jsme  původně předpokládali.   

 

Rozdíl 6,32% je trochu vyšší, než bychom čekali (tedy pětiprocentní) – je to tím, že IRR představuje výnosy přepočítané na projekt typu „termínovaný vklad“, tj. s budoucími příjmy ve tvaru nalevo překlopeného písmene L (výrazně nejvyšší příjem přichází poslední období při výplatě jistiny). To, co by přesně platilo pro takové projekty, bude platit pro podnikatelskou investici s vyrovnanými budoucími příjmy v jednotlivých obdobích pouze přibližně. Vzhledem k tomu, že s rizikem se stále pohybujeme jenom v rovině odhadů, takový nepatrný rozdíl (1,32% = 6,32% - 5,00%) nás vůbec trápit nemusí.

 

Jednoduchý postup  doporučuji použít   (nemáte-li přístup k exaktním metodám) i k nastavení diskontní sazby pro výpočet NPV. Pokud je některý firemních projektů zatížen vyšším rizikem tak, že na jeho vyrovnání by bylo potřeba - podobně jako v předešlém případě - přidat ročně 5% počáteční hodnoty do čistých příjmů, můžeme prostě požadovat, aby použitá diskontní sazba byla pro výpočet jeho NPV vyšší o 5%. Matematicky je to ještě méně korektní – docela přesně to platí jen pro projekty typu „termínovaný vklad“ a současně jen tehdy, pokud se původně použitá diskontní sazba příliš nelišila od spočítané IRR. V každém případě ale jde o lepší variantu, než nereagovat v používané diskontní sazbě na vyšší míru rizika vůbec.

 

Máte snad jiný názor...?